Pro maséry a studia / Masážní lávové kameny / Jak nakupovat lávové kameny? /
Lávové kameny, chemické složení a rozdělení z hlediska obsahu prvků, Gabro, Čedič
Gabro
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hornina Gabro s rozlišitelným tmavým a světlým zrnem
Gabro
Gabro je zásaditá hornina z rodiny magmatických hornin, hlubinný ekvivalent čediče.
Jméno pochází z italského slova s významem hladký nebo holý. Tento starý florentinský kamenický název použil poprvé v petrografii von Buch v roce 1810.
Klasifikuje se jako hlubinný (intruzivní) magmatit, což je hornina vytvořená společně s projevy vulkanismu. Řadí se k horninám bez křemene nebo s jeho podružným množstvím. Ze živců je zastoupena pouze skupina plagioklasu, a to buď labradorit, bytownit či anortit. Pokud obsahuje i K-živec, označuje se jako syenogabro, popř. jako gabro s nefelinem (jsou-li přítomny foidy) či křemenné gabro (při podstatném množství křemene, tj. více než 10 %, maximálně však 50 %). Tmavé minerály mohou být zastoupeny pyroxeny (převažují monoklinické nad ortopyroxeny), amfibolem, olivínem, někdy biotitem. Hojně jsou v gabrech zastoupeny rudy Fe (magnetit, pyrhotin), Cr (chromit), Ti (titanomagnetit, ilmenit), z akcesorických minerálů bývá zastoupen spinel, apatit, granát, titanit, rutil, ortit, vzácně zirkon. Nejedná se o jedinou horninu, ale o skupinu hornin, jak plyne z rozdělení.
Rozdělení
Podle povahy tmavých minerálů se gabra rozdělují na skupinu bez olivínu - amfibolická, amfibolicko-pyroxenická, pyroxenická, hyperity (augit, ortopyroxen), nority (ortopyroxen), anortozity (tmavé minerály do 10%) a skupinu s olivínem - olivínická gabra, olivínické hyperity, olivínické nority, troktolity (převažuje plagioklas s olivínem).
Vlastnosti
Většinou jde o stejnoměrně zrnité horniny, drobně až hrubě zrnité, anortozity bývají i velkozrnné. V případě porfyrických druhů tvoří vyrostlice pouze tmavé minerály. Barva gabra je šedočerná, často s odstínem do zelena. Struktura je gabrově zrnitá, někdy ofitická, textura masívní. Zejména pyroxeny a živce podléhají druhotným přeměnám (uralitizace, saussuritizace). Gabra tvoří samostatná tělesa, podílejí se na ultrabazických intruzích, jsou součástí ofiolitových komplexů a hojné zastoupení mají v středooceánických hřbetech.
Chemické složení
Jako příklad chemického složení lze uvést olivínické gabro z poběžovického masívu:
-
SiO2 47,28 %,
-
Al2O3 17,14 %,
-
CaO 10,10 %, MgO 8,54 %,
-
FeO 6,18 %,
-
Fe2O3 4 %,
-
Na2O 3,06 %,
-
TiO2 1,22 %,
-
ostatní složky pod 1 %.
Výskyt
Česká republika
Amfibolická gabro najdeme především ve středočeském plutonu (mezi Březnicí a Kamýkem nad Vltavou, u Benešova), dále v poběžovickém bazickém masivu. Z pyroxenicko-amfibolických a amfibolicko-pyroxenických gaber je nejznámější peceradské sev. od Benešova (obsahuje obecný amfibol a z pyroxenů salit, vždy podružné množství křemene a K-živce), dále se vyskytují v ranském a brněnském masívu. Z ranského a kdyňského masívu jsou známa pyroxenická gabra s augitem, která lze najít dále na Špičáku u Deštného v Orlických horách a u Týnce nad Labem. Olivinická gabra se vyskytují v ranském, kdyňském a poběžovickém masívu. Vzácnější jsou výskyty hyperitů (Kralovice, Bystřice nad Pernštejnem) a olivínických hyperitů (Moravské Budějovice a poběžovický masív), odkud jsou známy i nority. U Českého Krumlova se nachází lokalita téměř bílého anortozitu (obsahuje více jak 90% plagioklasu).
Zahraničí
Hlavní výskyt je v Norsku, Rusku a Kanadě. Největším gabrovým masívem je těleso o ploše 6100 km² v Minnesotě (USA). Z prekambrických masívů je známo 17 těles anortozitu v kanadském Quebecu, největší z nich má plochu zhruba 15 000 m².
Použití
Převážně se používá jako stavební materiál (na obklady budov, ať již exteriéry či interiéry), na dlažební kameny, po vybroušení na náhrobní kameny (zejména horniny obsahující labradorit). Často jsou gabra těženy pro obsah rud Ni, Co, Cr, Ag, Pt či sulfidů mědi.
V3 – GABRO
Ze zdroje: Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky
LOKALITA: Pecerady
TYP HORNINY: vyvřelá hlubinná bazická
STRATIGRAFIE: středočeský pluton
STÁŘÍ: Předpokládané stáří krystalizace této horniny spadá do období vzniku středočeského plutonického komplexu cca 355 mil. let.
SLOŽENÍ: Základní skupinou minerálů této horniny je bazický sodno-vápenatý živec, amfibol, Ca-klinopyroxen a omezené množství olivínu. Jako vedlejší minerální součásti vystupují kosočtverečný pyroxen a biotit. Mezi hlavní akcesorické (v nepatrném množství se vyskytující) minerály patří ilmenit a magnetit.
VZNIK: V rámci středočeského plutonického komplexu reprezentuje starší etapu jeho vývoje. Peceradské gabro je svým chemickým složením i geologickou pozicí spjato s průnikem sázavského granodioritu (sázavský typ).
VYUŽITÍ: dekorační kámen, kámen pro jemnou i hrubou kamenickou výrobu
Čedič
Čedič
Čediče, též bazalty, jsou tmavé, intruzivní, výlevné vyvřelé horniny, porfyrické nebo sklovité struktury. Odlučnost čediče je obvykle sloupcovitá. Textura bývá proudovitá nebo všesměrná. Zrnitost čediče je jemná, barva šedo černá až černá. Zvětralý čedič má barvu spíše šedou.
Složení
Obsahuje pyroxeny (augit, titanaugit), plagioklasy (labradorit – anortit), olivín.
Výskyt
Česká republika
České středohoří, např. kopce Tlustec, Radobýl nebo hora Říp
Svět
Čedič tvoří z velké části zemskou kůru. Čedič je nejhojnější magmatická hornina zemského povrchu. Tvoří části dna oceánů, plošinové kontinentální bazalty (oblast Columbia River).
Zpracování tavením
Česká republika
Čedič se taví při teplotách kolem 1300 °C. Je odolný proti obrusu a chemickým látkám. V České republice je čedič zpracováván tavením společností EUTIT s.r.o. ve Staré Vodě u Mariánských Lázní.
Využití
Ve 20. století s rozvojem petrurgie, slévárny čediče produkují např. dlažby, žlaby nebo třeba otěruvzdorná potrubí, která se nejčastěji používají pro pneumatickou nebo hydraulickou dopravu abrazivních materiálů. Dlažby se používají i pro odolné průmyslové podlahy. Žlaby, cihly a trouby jsou pro své vlastnosti používány i pro kanalizace.
Čedičová tavenina se také dá rozvláknit, vznikají tak vlákna vysoce pevná a ohebná. Vlákna předčí svými fyzikálními, mechanickými a chemickými vlastnostmi vlákna skleněná i azbestová. Tkaniny z čedičových vláken se dají použít ve stavebnictví, v leteckém průmyslu, k výrobě tepelných, zvukových a chemických izolací atd. Tato vlákna jsou zpracovávána při výrobě vysokopevnostních, tepelně odolných Hi-Tech šňůr a sítí.
Dále se čedič stále používá na štěrk a kamenivo do betonů.
Bazaltová vlákna se také nově používají jako výztuhy konstrukčních dílů stativů.
V5 – ČEDIČ/BAZALT
Ze zdroje: Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky
LOKALITA: Soutěsky (Benešov nad Ploučnicí)
TYP HORNINY: výlevná vyvřelá bazická
STRATIGRAFIE: neovulkanity Českého středohoří
STÁŘÍ: Radiometrické stáří krystalizace těchto výlevných (vulkanických) hornin Českého Středohoří spadá do období svrchní eocén-spodní miocén (40-18 mil. let).
SLOŽENÍ: Jedná se o výlevnou horninu. Základní skupinou minerálů tohoto olivinického čediče je bazický sodno-vápenatý živec (anortit), Ca-pyroxen, Mg-Fe pyroxen a olivín. Jako vedlejší minerální součásti v hornině vystupují amfibol, biotit, alkalický živec a foidy. Hlavními akcesorickými minerály čedičů jsou ilmenit a magnetit.
VZNIK: Čediče na této lokalitě vznikly třetihorní vulkanickou činností. Třetihorní vulkanismus v Českém masivu byl spojen s riftingem (roztahováním) zemské kůry. Toto roztahování kůry bylo provázeno jejím prohřátím. Následkem toho došlo k natavení plášťových hornin (peridotitů) a jejich výstupu k povrchu. Tento geologický vývoj v severozápadní části Českého masivu časově spadá do období alpinské kolize (alpinských horotvorných procesů) v jižní a jihovýchodní části Evropy. Sloupcovitá odlučnost vzniká účinkem vnitřního napětí při ochlazování provázeném krystalizací a smršťováním horniny. Osa sloupců je kolmá k ploše chlazení tj. k povrchu.
VYUŽITÍ: kámen pro hrubou kamenickou výrobu, drcené kamenivo
Tato kategorie je prázdná.